MN: Tanečnici Adélu Vohradníkovou láká módní návrhářství

V Milevských novinách č. 47/2020 ze středy 25. listopadu 2020 mě zaujal rozhovor Martina Petříka s Adélou Vohradnikovou. Protože Adéla Vohradníková je absolventkou naší sexty (2014 - 2020), požádal jsem Adélu a autora článku o jeho uveřejnění na našem školním webu. Oběma děkuji za to, že mi to umožnili. 

MILEVSKO – Devatenáctiletá Adéla Vohradníková se aktivně věnuje tanci ve skupině EFK a ještě vloni trénovala děti. Je ale také autorkou kulis, návrhů na kostýmy a dalších kreativních nápadů v projektech skupiny. Studuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, ale pokud jde obudoucnost, prý se právě rozhoduje. Ráda by se věnovala i kreativní tvorbě a módnímu návrhářství.

Tančíte v EFK dance family. Prozraďte, jak jste se k tanci dostala?
Už jako malá jsem měla ráda pohyb a hudba je mi velmi blízká. Tanec pro mě byl tedy ideální kombinací těchtodvou věcí. A inspirovalo mě také to, že můj bývalý spolužák již v EFK tančil a já mu záviděla, že se zvládne točit na hlavě.

V posledních letech jste se v taneční skupině ale nevěnovala pouze tancování. Prý jste se zaměřila i na kreativní stránku projektů?
Ano, jednalo se především ovýzdobu a kulisy na akce, kterých jsme se jako EFK účastnili. Pomáhala jsem s výzdobou vozu na maškary, dekorací na Pohádkový les, výrobou kulis na naše divadelně taneční představení Vítej nebo úpravu kostýmů na letošní soutěžní sezonu, která se bohužel neuskutečnila kvůli epidemiologické situaci.

Co vás k této činnosti přivedlo?
Od malička jsem měla blízko i ke kreslení a tuto zálibu určitě prohloubilo to, že jsem osm let navštěvovala Základní uměleckou školu v Milevsku, kde jsem se učila pod vedením manželů Pichových. Ačkoliv jsem tam nezůstala až do konce, tato vášeň mě nikdy neopustila.

Co kreslíte nejraději?
Nejraději určitě portréty, je to neustálá výzva vytvořit něco podobného realitě. Momentálně ale spíš kreslím pro ostatní, dárky nebo kulisy. Zjistila jsem, že tímto způsobem pracuji nejlépe a dělá mi to největší radost.

Jak dlouho vám trvá portrét?
Záleží na velikosti, největší portrét, který jsem tvořila pro maškarní průvod, zabral kolem devíti hodin, ale když jde o portrét rozměru A3 nebo A4, tak je to tak na dvě až tři hodiny.

A kromě portrétů? Kde hledáte inspiraci?
Inspiraci nacházím opravdu všude, ale z největší části jsou inspirací hudba, knihy, příroda a také se zajímám o módu. Ale inspirace občas přichází i při obyčejné cestě na nákup.

Kde lze vaši tvorbu vidět?
Nejčastěji ji dávám na můj Instagram s názvem iffy.zip.

Jak vnímáte módu?
Pohlížím na módu jako na další způsob, jakým se člověk může kreativně vyjádřit. Nesleduji momentální trendy, ale zajímá mě oblečení, které má nějaký příběh či myšlenku.

Existuje nějaký konkrétní styl, který vás fakt baví?
První, co mě napadne, je určitě vintage móda. Vidět, jakým způsobem se věci opět vracejí do módy a dostávají nový rozměr, mi přijde opravdu zajímavé. Ráda bych se módě věnovala víc než jen jako koníčku. Stále ještě hledám, co by bylo to pravé pro mě. Momentálně se nacházím v období velkého rozhodování.

Je módní návrhářství to, za čím byste se ráda vydala?
Rozhodně. Pokud už by to nevyšlo ve studiu, tak alespoň do určité míry i mimo.

Už jste zkoušela tvořit nějaké módní návrhy?
Přímo výrobu ještě ne, ale co se týče úpravy již existujícího oblečení, tak ano. Nejčastěji to byla kresba nebo malba na látkové tašky, mikiny a bundy.

Dají se vaše dvě záliby – tanec a malování, nějak propojit?
Tanec je pro mě především způsob projevování emocí a způsob komunikace na jiné úrovni než verbální. Myslím, že všechno umění je mezi sebou propojené. Nikdy není pozdě si uvědomit, co člověk chce dělat a jít si za tím, co ho dělá šťastným. I když to vždy není lehká cesta. A tohle platí i v případě umění.

Martin Petřík