Den památky oběti holocaustu

V úterý 27. 1. 2026 při příležitosti Dne památky obětí holocaustu pořádala i naše škola vzpomínkovou akci pro žáky sekundy, kvinty, 3.A, seminaristy z dějepisu a další zájemce.

Co vše žáci zažili, popisují studentky třídy sekunda – Nela Pillerová, Rozárka Kortanová a Eliška Slabá ve svém textu níže:

Den holocaustu a návštěva synagogy
Tento den jsme započali přednáškou od absolventky gymnázia, Karolíny Pincové. Přednáška byla na téma Židé na Milevsku, konkrétně o rodině Wienerů.

Dozvěděli jsme se konkrétní počty židovského obyvatelstva v Milevsku před a po druhé světové válce a nejen to. Hned na začátku jsme zjistili, že jedna z největších židovských rodin zde byla právě ta Wienerových. Slyšeli jsme osudy tří bratrů. Syn jednoho z nich, Viktor, se rozhodl, že se nedá a raději odcestuje do Palestiny, ale nebylo to nic jednoduchého. Problémy se objevily hned na začátku. Vyrážet se mělo z Bratislavy, ale odjezd byl stále odkládán, a proto v Bratislavě zůstal až 9 měsíců. Celá plavba byla za těžkých podmínek, ale snažili se udržet normální život, konaly se tam tudíž i svatby a pohřby. Jako by problémů nebylo málo, loď ještě ztroskotala (z nepřesného důvodu, pravděpodobně kvůli výbušninám na lodi). Několik cestujících zemřelo a zbytek se dostal do internačního tábora v Atlantiku. Tam podmínky pro život také nebyly ideální, ale tyto tábory alespoň neměly za úkol vraždění a vyhlazování. Ten v Atlantiku byl konkrétně zaměřen na vojenský výcvik, Viktor poté nastoupil do československé exilové armády. Zúčastnil se např. bitvy u Tobruku. Po válce žil ve Švýcarsku.

Po přednášce následovala prohlídka milevské synagogy, kde jsme se dozvěděli historii nejen budovy, ale i o osudech jiných Židů v Milevsku.

Milevská synagoga

Ještě na začátku 20. století tu zněly hebrejské modlitby. Dnes budova slouží jinému vyznání, ale její zdi v sobě nesou paměť lidí, kteří v ní prožívali své svátky i každodenní život. V září roku 1919 se v Milevsku konala slavnostní událost. Místní židovská obec otevírala novou synagogu, která měla nahradit staré a nevyhovující prostory na náměstí. Symbolický klíč tehdy nesla malá Kačenka Spitzerová. Pro komunitu to byl okamžik hrdosti i naděje, konečně měli důstojné místo pro modlitby a setkávání. Nová stavba byla na svou dobu velmi moderní. Spojovala klasicistní sloupy s ostrými kubistickými tvary, které v Milevsku působily nezvykle a odvážně. Výrazný štít s geometrickými ornamenty kontrastoval s okolními domky a dává jasně najevo, že jde o výjimečnou budovu. Uvnitř se muži modlili v hlavním sále, zatímco ženy sledovaly bohoslužby z galerie. Synagoga byla centrem života místní židovské obce. Slavily se tu svátky, probíhaly rodinné události i společná setkání. Tento klidný rytmus ale přerušila druhá světová válka. Židé byli postupně deportováni a náboženské předměty i knihy svezeny do Prahy. Paradoxně právě tím se mnoho památek zachovalo pro budoucnost. Na textiliích kolem svitků Tóry i v modlitebních knihách se dochovala jména milevských rodin. Připomínají, že za historií stojí konkrétní lidé a jejich osudy. Velkým objevem byla i geniza na půdě synagogy, úkryt pro staré posvátné texty. Díky ní dnes víme, z jakých knih se místní modlili a koho si připomínali ve svých modlitbách. Zajímavostí je také zazděný prostor pod budovou. Měl sloužit jako byt správce, ale kvůli potoku za synagogou hrozilo zatopení, a tak nebyl nikdy dokončen. Dodnes zůstává malou historickou záhadou. Ve stejné době se Milevsko rychle modernizovalo. Podnikatel pan König daroval městu obrovskou částku na zavedení elektřiny, díky čemuž se stalo prvním elektrifikovaným městem v jižních Čechách. Po válce už se židovská obec neobnovila. Synagogu převzala Církev československá husitská, která ji upravila pro své bohoslužby, ale zároveň zachovala památku na její původní význam. Budova tak dodnes spojuje různé kapitoly milevských dějin. Milevská synagoga není jen architektonickou památkou. Je tichým svědkem lidských příběhů, radostí i tragédií a připomínkou toho, jak rychle se může svět změnit.