~Vy se zabýváte historií, zajímal Vás dějepis už na škole, nebo jste se k němu dostal až později?~

Bavil mě už na základní škole, i když ta byla tehdy komunistická. Dějepis byl tedy poněkud překroucený, což jsem se tehdy dozvídal od táty. Na střední průmyslové škole jsem dějepis neměl, takže jsem se k němu vrátil až na vysoké škole. Ale bavil mě v podstatě vždycky.

~Vzhledem k tomu, že jste v té době žil, jak na vás působí, když se o těchto věcech dozvídáte zpětně? Jak vnímáte fakt, že jste dřív žil v totalitě?~

Já jsem věděl, že žiji v totalitě. Pro vás je to dnes možná nepochopitelné, ale tehdy mě mohl policista na ulici bezdůvodně legitimovat a udělit mi pokutu jen proto, že jsem měl dlouhé vlasy nebo punkové číro. Stačilo vizuálně vybočovat z řady a už jste se režimu znelíbili. Mohli mě kdykoliv vyhodit ze střední i vysoké školy, prakticky za cokoli. Věděl jsem tedy, v čem žiji, nicméně o politických zločinech 40. a 50. let jsem se tehdy dozvídal jen velmi málo z různých samizdatů. To hlavní, to „gró“, jsem se dozvěděl až po roce 1989.

~Myslíte si, že má dnešní společnost tendenci minulost příliš moralizovat?~

Myslím si, že většinu dnešní společnosti historie vůbec nezajímá, což je samozřejmě škoda, protože historie není jen minulost. A ti, které zajímá, velmi často sklouzávají k různým klišé a zjednodušením. Lidé, kteří se o historii zajímají, dělají podle mě jednu velkou chybu: stále dokola se soustřeďují na obecně známé události – jako je únor 1948, operace Anthropoid, rok 1938 a boje v pohraničí nebo vyhnání sudetských Němců. Tyto události pak hodnotí podle učebnic a nejdou po konkrétních příbězích konkrétních lidí. Přitom právě na nich se dá tehdejší doba nejlépe vyložit, doložit a pochopit.

~Vy se tedy specializujete na totalitní režimy? Vnímáte v těchto režimech nějaké mechanismy, které se v určité formě či podobě používají i dnes?~

Zabývám se především obdobím let 1938 až 1955, což je samozřejmě součástí historie totalitních režimů. Určitě se stále používá politická propaganda. Tu běžně využívají i demokratické státy, byť jde o tu „bílou“, nebo alespoň „šedou“ propagandu, nikoliv o tu úplně „černou“. V dnešní společnosti ale vidím určité symptomy. Neříkám, že se historie opakuje – to je podle mě nesmysl, přestože to ve veřejném prostoru často slyšíme. Vidím však varovné signály v tom, že je určitá skupina lidí označována zvířecími synonymy nebo jako méněcenná. To je vyloženě jazyk totalitních režimů. A od takové rétoriky je vždy jen krůček k tomu, abyste ty lidi začali nakládat do vagonů a vozit do koncentračních táborů. Nemyslím si, že se to stane, nelze to však zcela vyloučit. Ta rétorika je nesmírně nebezpečná. Může vyprovokovat násilí jednotlivce nebo lokální násilnosti.

~Naše další otázka směřovala k tomu, zda se mladí lidé o historii zajímají, ale na to jste nám částečně odpověděl už dříve.~

Někteří ano a někteří ne, což je v pořádku. Historie je vědecká disciplína, která má tu smůlu, že si každý myslí, že jí rozumí – na rozdíl od chemie, fyziky nebo botaniky. Ale ten, kdo se o ni zajímá, by se měl snažit ji skutečně pochopit. Samotný zájem nestačí.

~Myslíte si, že je možné k zájmu o historii přivést více lidí?~

Určitě ano. Vychází spousta knih, od beletrie až po komiksy se zpracovanými historickými tématy. Existuje mnoho kvalitních filmů, a to nemyslím jen dokumenty, ale i hrané snímky. To všechno by mohlo mladé lidi zaujmout. Také si myslím, že by se mladí lidé měli ptát svých rodičů a prarodičů na jejich osobní historii, ať už byla jakákoliv.

~Většinou se historie točí kolem velké politiky dané doby. Naše paní učitelka je kulturní historička, takže se snaží do výuky zahrnout i běžný život. Dá se historie podávat apoliticky?~

Domnívám se, že nedá. Považuji za správný přístup snažit se poznat historické události skrze příběhy obyčejných lidí, kteří je prožili nebo se stali aktéry „velkých dějin“, i když o to třeba ani nestáli. Rozhodně má smysl postupovat „zespoda“ – od malých událostí si skládat souvislosti. Sledovat, jaká tehdy vyšla kniha, jak byla přijata, kdo namaloval jaký obraz, jaké vznikaly umělecké skupiny nebo které sochy se stavěly či bouraly. Historii je třeba chápat v co nejširším kontextu. Na druhou stranu, politika je v moderní historii nedílnou součástí našich životů, ať chceme, nebo ne.

~Máte pocit, že česká společnost je po zkušenosti s totalitou citlivější na otázky svobody a demokracie, nebo historická paměť postupně slábne?~

Nemám pocit, že by paměť slábla, ale spíše že řada lidí nechápe, co totalita skutečně znamená. A pak je tu skupina lidí, a to mluvím i o své generaci, která byla v totalitě vlastně spokojenější, protože se nemusela rozhodovat. Stát řídil lidský osud: co budete studovat, kde budete pracovat, ke kterému lékaři půjdete. Nebyla možnost výběru. Dnes se musíte tisíckrát za den rozhodnout sami a to spoustě lidí prostě vadí.

~Dnes se hodně diskutuje o tom, kde končí svoboda slova a začíná nebezpečná manipulace. Může nám historie pomoci najít tuto hranici?~

Může nám pomoci najít hranici mentální a morální, ale tu právní nám najít nepomůže. Tu si musíme stanovit sami. Svoboda slova je v České republice jasně definována zákonem. Když někdo na sociálních sítích křičí, že smazání jeho příspěvku je cenzura, není to pravda. Cenzuru vykonává pouze stát na základě zákonných norem. Svoboda slova je cenná věc, ale lidé ji rádi zneužívají a jdou až na hranu zákona. Zde by se měla ozývat občanská společnost a jasně říkat: „Tohle sice není protiprávní, ale je to neetické a amorální.“

~Kdybyste měl studentům doporučit jednu konkrétní situaci nebo příběh z období komunismu v Československu, který by to byl?~

Byl by to příběh Štěpána Gavendy.

~Děkujeme Vám za Váš čas.~

Uspořádání této přednášky a následného rozhovoru by nebylo možné bez laskavé podpory našich partnerů. Velké poděkování patří společnosti XL Metal s. r. o., která celou akci sponzorovala.

Zvláště bychom chtěli poděkovat panu Petru Andrlíkovi, který nám se zajištěním návštěvy Jiřího Padevěta u nás na škole velmi ochotně pomohl. Vážíme si toho, že i firmy v našem regionu mají zájem o vzdělávání mladých lidí v oblasti moderní historie.