Hospodářská politika

Hospodářská politika je záměrné zasahování státu do ekonomiky za účelem dosažení určitých předem stanovených cílů.

Hospodářská politika má dva základní typy:

• fiskální politiku,
• monetární politiku.

Fiskální politika:

Fiskální politika je prováděna vládou. Její účinek je covlivněn tím, kolik peněz stát získává (z daní, půjčka apod.), a tím kolik peněz stát vydává formou státních výdajů (zejména státních nákupů zboží a služeb). Státními nákupy zboží a služeb (např. stavba dálnic) stát podporuje rozvoj ekonomiky (zakázky pro firmy, přijímání zaměstnanců, růst efektivní koupěschopné poptávky, další vyvolané pracovní příležitosti apod.).

Fiskální politika se dotýká všech občanů, příprava jejích opatření je zpravidla zdlouhavá (např. změně daní předchází složitý a také často dlouhý legislativní proces), avšak její účinek bývá zpravidla okamžitý.

Monetární politika:

Monetární politika je prováděna centrální bankou. Jejím hlavním cílem je cenová stabilita. Centrální banka kontroluje množství peněz v oběhu. Součástí monetární politiky je i vnější měnová politika, která je zaměřena na krátkodobé oblivňování kurzu měny.

Opatření monetární politiky lze provádět prakticky okamžitě. Její dopad často nebývá okamžitý, někdy se projeví až v delším časovém horizontu. Některá její opatření nemají požadovaný účinek. Z hlediska dopadu na společnost je často monetarní politika téměř "neviditelná", její účinky se projevují v cenách zboží a služeb.

Rozdílné názory na hospodářskou politiku

O cílech a nástrojích hospodářské politiky, jakož i o celkovém rozsahu působení státu na ekonomiku, vedou ekonomové a politici spory. Hospodářská politika moderního demokratického státu je zpravidla kompromisem mezi /liberalismem a intervencionalismem.

Liberální hospodářská politika vychází z předpokladu, že tržní mechanismus dokáže sám o sobě dostatečně regulovat ekonomiku, takže stát nemusí do hospodářství významně zasahovat. Úlohou státu je pouze zajistit obranu státu, jeho bezpečnost, výkon spravedlnosti a poskytování statků a služeb, které nemohou být zajištěny prostřednictvím trhů.

Intervencionalisticky zaměřená hospodářská politika zdůrazňuje odpovědnost státu za vývoj ekonomiky. Intervencionalisté považují tržní ekonomiku za nestabilní systém, domnívající se že, že trh není sám schopent zajistit optimální využívání výrobních faktorů. Zdůrazňují proto nutnost zásahu státu do ekonomiky, především formou podpory poptávky rostoucími státními výdaji (včetně rostoucího státního nákupu zboží a služeb), a to i za cenu rostoucího zadlužování státu.

Vývoj úlohy státu v historii:

Již od období antiky stát shromažďova prostředky na obranu státu, bezpečnost a na budování infrastruktury, později na rozvoj kultury a vzdělanosti.

Od konce 19. stol. roste daňové zatížení občanů a začínám docházet k přerozdělování získaných prostředků státu mezi regiony a občany státu a k sociální politice.

Ve 20. století začíná být zdůrazňována především stabilizační funkce státu jakožto ochrana společnosti před výkyvy hospodářského cyklu.