Kateřina Kouklová

Profil Kateřiny Kouklové vznikal v únoru a březnu 2020.

JŠ: Jak jsi dostala ke zpívání? Máš nějakou průpravu?

Od nějaké 3. třídy na základní škole jsem chodila do sboru 1. ZŠ Milevsko a do Milevského dětského sboru, kde jsem zpívala šest let. Jsem takzvaný samouk, takže základy zpěvu mi dala paní sbormistryně ze sboru a jinak se učím sama, tudíž žádné hodiny zpěvu jsem neabsolvovala

JK: Máš stále při koncertech trému nebo, už jsi to spíše užíváš a nebojíš se?

Já osobně nejsem trémista, což je pro frontmana kapely docela důležitá vlastnost. jediný koncert na kterém jsem měla trému, byl koncert, který mě čekal 14 dní po tom, co jsem do kapely přišla. Samozřejmě byl ve mě občas malý pocit nejistoty, ale to spíš z toho, abych to nepokazila. Ten je teď většinou pryč a spíš si užívám chvíle na stagi a miluju ten kontakt s lidmi a tu atmosféru živé muziky.

JK: Kterou  písničku zpíváš nejraději? A proč?

Tohle je velmi těžká otázka. Mám ráda všechny písničky, ale tak je samozřejmé, že starší písničky jsou ohranější, tudíž už nejsou úplně mezi nejoblíbenějšími, ale to tak bývá. Mohla bych tady vyjmenovat dobrých deset písniček, co mě baví a ráda je zpívám. Jednou ze tří nejoblíbenějších je písnička “Přátelství nebo láska”. Sice je stará už dobré tři roky, ale můžu si dovolit říct, že je naše nejznámější. Má rychle zapamatovatelný refrén a vidět lidi, jak si to se mnou zpívají, je skvělý pocit. Další moje oblíbená je určitě písnička “Tolikrát” na kterou máme natočený i klip na našem yt kanálu FuskyDus (kde si můžete poslechnou i další dvě nově vydané písničky). Tou poslední nejoblíbenější jsou vlastně všechny ostatní nové písničky, které dolaďujeme

JK: Jak často trénujete? Popřípadě, jak dlouho trvá obvyklá zkouška?

Trénujeme cca jednou týdně, protože jsme každý na jiné škole a není lehké se domluvit. Vždy to domlouváme den dopředu, protože kdybychom si dali stanovený den, myslím si, že by to nefungovalo. Většinou to stejně padne na víkend, protože bubeník Vojta je na intru a kytarista Denis na vysoké škole v Českých Budějovicích, takže to jinak nejde. Doba zkoušky je velice individuální, protože pokud je to zkouška před koncertem, většinou to bývá generálka, kde si přejedeme všechny písničky z playlistu, což trvá většinou jednu až dvě hodinky. Pokud jde o normální zkoušku, můžou to být klidně tři i čtyři hodiny, protože zkoušíme nové věci a nekoukáme na čas. Muzika nás baví a baví nás se v ní zlepšovat, proto každý trénujeme individuálně každou volnou chvíli. 

JŠ: Jaké máte s kapelou další plány?

Jak to říct. My s kapelou moc neplánujeme, zní divně, ale je to tak. Snažíme se žít přítomností, ale samozřejmě máme nějaké sny, které bychom si přáli, aby se uskutečnily. Ale jestli plány myslíte koncerty, tak jsme teď na jaro a na léto měli spoustu domluvených koncertů. Ale protože je v České Republice situace taková, jaká je, tak se bohužel spoustu koncertů zrušila, nebo přesunula na příští rok, což nás mrzí, ale alespoň máme čas dolaďovat a vymýšlet další písničky, které si budete moci na koncertech poslechnout.

JK: Na jakém koncertě by sis přála s kapelou vystoupit?

Asi jako každá kapela bychom si chtěli zahrát na nějakém velkém festivalu před spoustou lidí. Určitý koncert asi nemám, ale miluju ten pocit, když vidím lidi jak se baví a užívají si to s námi. Ať je to malá zábava, nebo větší koncert. Všude kde jsme hráli, to bylo skvělé a těším se na další koncerty a města.

JŠ: V čem jsi reprezentovala naši školu? Co tě ještě baví?

Milevské gymnázium jsem reprezentovala myslím třikrát v recitační soutěži v Písku, odkud jsem se tehdy dostala i do krajského kola do Českého Krumlova. S paní učitelkou Plavcovou jsme se spolužačkami ze třídy a o rok staršími děvčaty od mojí primy objížděly sportovní soutěže, jako např. Pohár rozhlasu, kde jsme jednou vyhrály a tím jsme se také dostaly do krajského kola do Tábora.

Baví mě samozřejmě zpěv (kromě kapely FuskyDus i v kapele GangstaSka), sport, ale věnuji se také hraní v ochotnickém spolku Fikar v Nadějkově. 

JŠ: A na závěr trochu (ne)vážně. Jaké je to být sama v kapele mezi samými kluky? Jak si zjednáváš respekt?

Tak samozřejmě je to někdy obtížné, ale s klukama máme skvělé přátelské vztahy a všichni si rozumíme. 

Všichni se respektujeme navzájem a nikdy se ničí nápad nebo připomínka nezamete pod koberec. Být jediná holka v klučičí bandě, není nic špatného a nejsou tam ani žádné nevýhody. Samozřejmě že padají vtípky, ale tak sranda musí být. Je to hlavně o tom, aby si lidi sedli a naslouchali si. Jsem ráda, že nám  to klape a snad ještě dlouho bude.

Kateřino, děkujeme za rozhovor a tobě i kapele přejeme hodně úspěšných písniček a vystoupení.