Souborem se v informatice označuje pojmenovaná sada uložená na některém datovém médiu, se kterou lze pracovat nástroji operačního systému (OS) jako jedním celkem.
Pravidla pojmenování souboru určuje příslušný operační systém.
Tento strarší OS podporoval jen krátká jména dle schématu 8+3. Jeho pravidla pojmenování se promítla i do starších verzí Windows.
maximálně 8 znaků vlastní jméno, maximálně 3 znaky přípona, ve jménech souborů bylo možné používat pouze velká písmena anglické abecedy, číslice a omezenou sadu speciálních znaků, jmenovitě nelze použít mezeru.
Pro pojmenování souborů máme poměrně velkou volnost. Musíme respektovat celkovou délku cestu omezenou na 260 znaků (viz Cesty), nelze používat zakázáné znaky a rezervovaná slova. Název soubor nesmí končit tečkou nebo mezerou. Tečka na začátku být může (užívají programátoři). Lze užívat znaky s diakritikou, dokonce i emodži, velikost písmen se zobrazuje, avšak nerozlišuje.
Je vhodné respektovat pravidla názvů jmen pro Linux, zejména pokud se soubory se bude pracovat v Linuxu nebo pokud jsou určeny k publikování na webu).
Celé jméno souboru: jméno_souboru.přípona
Podle pravidla "poslední tečky" začíná přípona po poslední tečce v názvu souboru, již neplatí limit na délku tří znaků. Podle přípon otevírá Windows soubory aplikacemi, tak jak to má nastaveno v registru.
Funkce Skrýt přípony souborů známých typů se nedoporučuje, její ponechání může být příležitosti pro útočníky (tzv. double extension attack).
Maximální délka jména souboru je 255 znaků. Jméno souboru nesmí obsahovat speciální znaky a nemělo by začinat tečkou. Tečku na začátku mají skryté soubory. Linux je case-sensitive, což znamená, že je citlivý na velikost písmen. V názvech souborů se doporučuje používat pouze malá písmena bez diakritiky či číslice. Místo mezer je nutno psát pomlčku (-) nebo podtržítko (_).
V Linuxu nejsou přípony nutné, protože je OS nepotřebuje pro určení typu souboru nebo pro určení čím soubor spustit. Přesto se jejich užítí doporučuje zejména pro potřeby uživatele a pro přenos mezi Linuxem a Windows/macOS. Oddělují se od vlastního jména souboru tečkou, užívá se malých písmen bez diakritiky a obvyklá délka je tři nebo čtyři znaky. Způsob jejich zápisu je tedy podobný jako ve Windows.
Apple
macOS a iOS umožňuje používat dlouhé názvy s podporou diakritiky a většiny symbolů. Nelze použít znak : (dvojtečka) v názvu, soubor nesmí začínat (.) tečkou.
Adresář (také složka) je organizační jednotka v souborovém systému na datovém médiu. Adresář sdružuje na disku soubory a další složky (podadresáře) a slouží k tomu, aby si je uživatel mohl logicky uspořádat. Adresáře tvoří na disku stromovou strukturu.
Jako oddělovač složek se užívá zpětné lomítko (\).
Př.: C:\Users\Jmeno\Dokumenty\soubor.txt
C:) a popisuje celou trasu od kořene disku. Příkladem zápisu celé cesty je příklad v odstavci Windows.
C:), ale přímo identifikuje název počítače a sdílené složky. Některé starší příkazy (jako např. cd) neumějí pracovat s UNC cestami.
\\JmenoServeru\SdilenyAdresar\Cesta\SouborJako oddělovač složek se užívá lomítko (/).
Př.: /home/uzivatel/dokument
První / je kořenový adresář.
/ oddělují složky home, uzivatel a dokumenty.C: ve Windows), všechny složky a soubory jsou v jediném kořenovém adresáři. Příklad celé cesty - viz výše uvedený příkaz.
~ (vlnovka neboli tilda). Např. uživatel student má domovský adresář /home/student.instalace.sh. Nefunguje: instalace.sh (Systém nahlásí: command not found). Musíme napsat: ./instalace.shNapř. příkazy cd ./adresar i cd adresar znamenají přechod z aktuálního adresáře do podadresáře adresar.
Adresářové cesty v zařízeních Apple se liší podle toho, zda se jedná o počítače Mac (macOS) nebo mobilní zařízení (iOS/iPadOS), přičemž obě vycházejí z unixové struktury.
© 2026 Gymnázium, Milevsko, Masarykova 183, Kontaktovat webmastera, Prohlášení o přístupnosti, Povinně zveřejňované informace, Mapa webu
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO