Žák třídy 6.S, Matouš Pinc, se vydal pod záštitou Erasmu 10.10.2022 na cestu po Evropě.
Dne 10. 10. 2022 jsem se vydal na cestu kolem Evropy. Nebylo to úplně tak, že bych si řekl: „Škola mě už nebaví, chci cestovat.“ Tedy tohle jsem si řekl jen částečně, ale měl jsem k tomu impuls. Někdy na začátku kalendářního roku jsem se totiž přihlásil do programu DiscoverEU, zaštítěného Erasmem. Jde o to, že několik vybraných studentů dostane tzv. Interrail Global Pass, který jde využít na procestování Evropy vlakem. Jsou zde samozřejmě nějaká pravidla, kterými vás nechci zatěžovat, ale ve zkratce jsem svou cestu naplánoval tak, že jsem během měsíce mohl navštívit města: Řím (Itálie), Bern (Švýcarsko), Amsterdam (Nizozemsko), Stockholm (Švédsko), Oslo (Norsko) a Kodaň (Dánsko). V každém městě jsem strávil v průměru pět dnů a snažil jsem se toho vidět, navštívit a zažít co nejvíc. A řekl bych, že to se mi i povedlo.
Z Říma jsem měl lehce smíšené pocity. Tak bohatá historie a zajímavé památky. Ať už Španělské schody, Andělský hrad a nebo Koloseum, všechno mělo specifickou a zajímavou architekturu. Pokud bych v Římě šel jen od památky k památce po hlavní silnici, tak bych si nejspíš nemohl stěžovat na nic jiného, než na pouliční prodavače, šejdíře a hromady turistů. 
Ale já jsem viděl i tu druhou, o trochu temnější stránku tohoto „romantického“ města. Stačí zajít o jednu uličku mimo hlavní cestu a uvidíte to i vy. Zloději, bezdomovci, hromady odpadu a krysy větší než moje hlava. Bydlel jsem v hostelu jménem Sunshine Hostel a silně nedoporučuji. Kromě toho, že vám obsluha nebude rozumět, tak jestli se budete chtít dostat ze záchoda, tak musíte dveře od něj doslova vyrazit. Takže moje rada? Jestli chcete do Říma, tak se držte hlavní cesty!
Zato Bern byl úplný opak. Začátek v něm byl pro mě sice trochu náročnější, protože jsem první noc musel strávit na nádraží a mám z toho trauma doteď, ale tohle mi město pak vynahradilo. 
Nevím, jestli to bylo horami, kterými bylo město obklopeno, pohádkovými stavbami, milými lidmi a nebo faktem, že v celém městě byla jen hrstka paneláků, ale Bern mi okamžitě přirostl k srdci. Jediné, co jsem měl trochu problém rozdýchat, byly ty ceny. Jestli Řím nenadchl mě, tak Bern zase nenadchl mou peněženku.
Další v pořadí byl Amsterdam. Moje ubytování tady bylo o trochu dál od centra, ale tak aspoň jsem se prošel. Centrum města leží na řece a je tvořeno hromadou podobných uliček, ve kterých je sice těžké se orientovat, ale na noční procházky jsou naprosto perfektní. 
Hromadná doprava se moc nepoužívá, protože díky neskutečnému množství cyklostezek se dostanete v podstatě všude. Pokud ovšem chcete do severní části města, tak musíte trajektem, který je ale pro chodce a cyklisty naprosto zdarma. Každopádně Amsterdam je kromě města kol a tulipánů, také městem sexu a marihuany. Na tyto dvě věci se v něm dává důraz víc, než na cokoliv jiného. Takže pokud si chcete trochu užít, Amsterdam je rozhodně město pro vás.
Ve vlaku jsem strávil v podstatě celý den, než jsem se dostal do Stockholmu. První země Skandinávie na mém pořadí. Ruku v ruce se severem jde i neskutečná zima. Po prvním dni se mi začalo stýskat po teple Itálie, ale tak s tím jsem musel počítat. 
Je zajímavé, že v zemích, které jsou nejspíše nejvíce známé svou pohanskou historií, je zdaleka největší množství kostelů. Všechny zdobené červenými cihličkami a zelenou střechou. Pokud bych řekl, že jsem každý den viděl desítky, tak bych nebyl daleko od pravdy. Co se zbytku města týče, tak jsem byl mile překvapen. Švédi byli právem pyšní na své šperky, hezké památky, město bylo čisté a i když trochu dražší, tak se to ani zdaleka nerovnalo tomu, co mělo nastat.
Oslo bylo o trochu špinavější, než jsem čekal. Poměrně velké množství bezdomovců, ale pořád nic v porovnání s mojí první zastávkou. Stejně jako ve Stockholmu zde byla hromada červených kostelů se zelenou střechou. 
Ceny způsobily to, že pro mě bylo naprosto nereálné se najíst v restauraci, takže jsem tam přežíval na jídle ze supermarketu. Oslo na mě rozhodně nejvíce zapůsobilo svými atypickými památkami. Teď mě napadá konkrétně Vigeland park, což je nejznámější park v Oslu, který je plný soch zaujímajících různé bizarní pozice. Některé vtipné, jiné zase poněkud znepokojující. Všechny ale naprosto originální a Oslo jako město bylo nejen díky nim jedinečné.
A moje poslední zastávka, Kodaň. Její označení jako město pohádek je dost výstižné. Zahrady, paláce, kostely, sochy a zábavní parky. Kodaň to má všechno. V Kodani si každý najde své. Botanika, historie, zábava, jídlo. 
Určitě se zde nudit nebudete. Mimo jiné je to také domov malé mořské víly, která zde má i svou vlastní sochu na pobřeží Baltského moře. Jediné, co bych jí mohl vytknout, je to, že podvodníci jsou zde trochu agresivní a jednou se mi i stalo, že když jsem jednoho z nich ignoroval, tak mě začal pronásledovat. To ale nemění můj celkový dojem z města, které na mě velice zapůsobilo.
Návrat zpátky do normálního života bude náročný. Už teď je. Měsíc jsem neviděl všechny, co znám a na kterých mi záleží. Lhal bych, kdybych řekl, že to proběhlo bez zádrhelu a že se mi nestýskalo. Ale ve finále to pro mě byla obrovská zkušenost. Děkuju moc naší škole, že mi tuto cestu umožnila. A řekl bych, že jsem teď opět úplně jiný člověk, než v den mého odjezdu. Díky tomuhle všemu jsem si uvědomil, jak hezky mi je doma. A teď tady zase chvíli zůstanu.