fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1
Měsíční plán akcí: březen 2024
2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15
Soutěž Lidice pro 21. století
16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Drobečková navigace

Úvod > Absolventi > Profily studentů a absolventů > Eliška a Petr Pavlovcovi

Sourozenci Eliška a Petr Pavlovcovi: Často to mezi námi bylo na ostří nože, ale nikdy ani jednoho nenapadlo, že bychom se jako taneční pár rozpadli

eliska-petr.jpg

 Eliška Pavlovcová v současné době navštěvuje sekundu šestiletého studia. Petr Pavlovec studuje poslední ročník čtyřletého studia ve třídě 4.A. Z vyučovacích předmětů oba baví především biologie, ve které za naši školu i soutěžili. S přírodou je spojena i většina zálib obou sourozenců. Jejich hlavní mimoškolní aktivitou je však taneční sport, kterému se společně věnují již jedenáctým rokem v současné době v Taneční škole Atak Tábor. Poprvé se představili našim učitelům, žákům a studentům i další veřejnosti spojené s naší školou na školní akademii konané u příležitosti 60. výročí naší školy. Petr tehdy byl čerstvým prvákem a Eliška ještě chodila do základní školy. Petr s s Eliškou vystoupil v rámci předtančení i na svém vlastním maturitním plese, kde společně s dalším párem, který se zaměřil na tance standardní, předvedli s Eliškou ukázky latinskoamerických tanců.

Petr na učitele a spolužáky působí dojmem energického mladého muže, který se dokáže prosadit nejen jako obratný diskutér. Ve své osobnosti spojuje vesnického kluka se šarmem tanečníka. Eliška je teprve na nižším stupni šestiletého gymnázia, bude mít určitě ještě dost příležitostí ukázat své vědomosti a dovednosti, takže je víc než pravděpodobné, že se za čas zde k ní vrátíme.

Sourozencům jsme položili několik otázek. Tentokrát kladené Anetou Haškovcovou (2.A) a ing. Jiřím Školníkem. 

AH: Jak dlouho už spolu tančíte v páru?       

mistrovstvíEliška: Tančíme spolu již deset let. Naše začátky byly komplikované, protože bratr je lehce cholerický a já byla malá a potřebovala jsem se vše rychle doučit.

Petr: Se sestrou jsem začal tancoval myslím v roce 2006, takže už je to deset let a nyní začínáme jedenáctý rok. Když jsem v roce 2006 přišel o svojí taneční partnerku a byla mi přiřazena jiná, tak jsem řekl, že když už někdo jiný, tak tedy jedině sestra, a po necelém roce jsme měnili i taneční klub, přešli jsme do Tábora do Taneční školy Atak Tábor a k manželům Lucii a Tiborovi Stano a zde tancujeme dodnes.  

JŠ:  Petře, jak říkáš, Eliška není tvoje první partnerka, takže jste nezačínali společně. Proto se tě zeptám, jaké byly tvé začátky, nebo ještě lépe, jak jsi se vůbec dostal jako vesnický kluk ke společenskému tanci?

Petr:  Jaké byly mé začátky? S tancem jsem začal když mi bylo šest let. Byl jsem takový divný kluk, kterého nebavil fotbal, ani hokej a ani žádný jiný kolektivní sport. Jednoho osudového dne mamka dostala informaci, že v Písku pořádá kurz pro začínající tanečníky jedna taneční škola ze Strakonic. Tedy nelenila a vzala telefon a zeptala se, zda bych mohl navštěvovat tento kurz. Odpověď zněla ANO a tak jsem se dostal k tanci bez jakéhokoliv mého souhlasu. Za svojí taneční kariéru jsem vystřídal celkem tři partnerky a tou poslední je moje sestra.  S první partnerkou nám to příliš neklapalo a tak po asi roce a půl jsem začal tancovat s jinou partnerkou a s tou jsem vydržel cca dva roky. Posléze jsme se také jako pár rozpadli. Takže jak už jsem říkal, rozhodl jsem pro sestru Elišku. A další už víte, vlastně ne, ještě dodám, že příchodem do Tábor jsme se dostali k soutěžnímu tanci a momentálně máme kategorii B v obou tanečních skupinách - ve standardních i latinskoamerických tancích.

AH: Je dobře známo, že brácha se ségrou  jsou jako kočka a myš, jak je to u vás?

Eliška: Samozřejmě jsme se někdy kočkovali, ale vždy jsme to překousli a pokračovali dál.

Petr: Nebudu si hrát na svatého, často to mezi námi bylo na ostří nože, ale nikdy ani jednoho nenapadlo, že bychom se jako taneční pár rozpadli. Hádky a nějaké to pošťuchování bylo na trénincích na denním pořádku :-).

mistrovstvíJŠ: Které další zájmy a záliby máte? O Petrovi vím, že se věnuje i myslivosti a včelaření, ale o tom, co baví Elišku, nevím prakticky nic.

Eliška: Asi jako většinu holek baví móda, tak i mě. Ráda se věnuji i jiným tancům než jsou společenské, někdy vyrazím i na naháňku s myslivci a s tím se pojí i můj zájem o psy.

Petr: Zálib je mnoho, ale mezi ty vážné patří v první řadě myslivost, do které jsem již investoval spousty peněz. Ne, není to jen o střílení zvěře, je to o lásce k přírodě. Člověk se jí musí naučit milovat a po zásluze je mu za to dána odměna. Dále se také věnuji včelaření a v neposlední řadě také rybaření, které jsem v poslední době hodně omezil, protože se to časově nedá zvládat.

JŠ: Zpátky k tanci, který z tanců máte nejraději a který musíte nejvíc "pilovat"? 

Eliška: Za svůj nejoblíbenější tanec považuji paso doble a pilovat určitě musíme všechny tance bez výjimky.

Petr: Za nejoblíbenější tanec si myslím, že se shodneme, že je to paso doble a ze standardu asi tango, tanec, který se musí hodně  trénovat, tak asi každý, ale nejvíce si myslím ten první z každé taneční skupiny, tedy samba a waltz. jelikož tyto tance mají i ostatní velmi dobře natrénované.

JŠ: Kterých svých úspěchů si v tanečním sportu nejvíce ceníte?

Eliška: Jsme několikanásobní mistři jižních Čech a za velký úspěch považuji i účast na Olympiádě dětí a mládeže v Uherském Hradišti.

Petr: Pro mě je největším úspěchem titul mistra jižních Čech, který jsme se sestrou vyhráli tuším celkem osmkrát a s předchozí partnerkou mám ještě jeden. Dále jsme byli nominováni na letní Olympiádu dětí a mládeže v rámci ČR ve zlínském kraji. V neposlední řadě účast na Mistrovství ČR jak ve standardních tancích tak v latině.

AH: Co zamýšlíte po vystudování gymnázia, hodlá se z vás někdo nadále věnovat tanci?

Eliška: Po gymnáziu bych chtěla studovat psychologii. Tanci bych se ráda nadále věnovala, jenom to bude složitější.

Petr:  Co bude s tancem po vystudování gymnázia, je stále ve hvězdách. Po gymnáziu chci jít na vysokou školu studovat biologii a chemii, nerad bych, aby tancování přišlo jen tak vniveč, ale pokud se na nějakou vysokou školu dostanu bude to s tím o mnoho obtížnější. Tancovat budeme spíše pro zábavu a pro pohyb.  Předpokládám, že mé kroky po gymnáziu mě povedou do Prahy. Chtěl bych se dostat na 3. lékařskou fakultu UK nebo na Vysokou školu chemicko-technologickou.

AH:  Jaké budou vaše vzpomínky na naše gymnázium?

Eliška: Na naše gymnázium budu určitě ráda vzpomínat, ale zatím mě čekají další roky na této škole.

Petr: Gympl v Milevsku je a bude na vždy v mém srdci. Když jsem vycházel z deváté třídy, byl jsem pevně rozhodnut, že chci jít do Milevska, dlouhé hodiny jsme s maminkou debatovali pro a proti Milevska oproti Písku. Vždy jsem řekl, že ne a že chci jít na gympl do Milevska. Nedá se zapomenout na různé akce pořádaně gymnáziem, dále také nezapomenu na učitele, na jejich příjemné a přátelské chování, a také nemohu zapomenout na třídu 4.A (2013-2017). Jak je již stvrzeno certifikátem jsme Gympl roku, tak proč na to nevzpomínat jen a jen v tom nejlepším :-) ...

JŠ: Petře, možná, že jsi někoho inspiroval ke společenskému tanci. Ve většině sportů je problémem nutnost velmi brzkého začátku, často ještě v předškolním věku, nebo alespoň, jako v tvém případě, na prvním stupni základní školy. Také to platí i pro sportovní tanec? Osobně znám některé své vrstevníky, kteří začínali se soutěžním tancem po tanečních. Dá se i dnes začít v 16 letech? 

Petr: Na tanec není nikdy pozdě, člověk může začít, kdy chce. Klidně i v 30 - 35 letech se ještě dá udělat v tanci díra do světa.

Děkujeme, přejeme vám hodně úspěchů ve škole, v tanci i v každém dalším vašem konání.