V sobotu 23. 10. se konal první workshop 27. ročníku Pražského studentského summitu v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze. Dle slov organizátorů se jednalo o první off-line workshop po skoro 600 dnech, protože jak pravidelní čtenáři vědí z doby minulé, loňský ročník byl celý online. Pro mě, jakožto pro účastníka online summitu, ale i pro mé dva kolegy – Nelu Karlovou a Matouše Pince, to byl obrovský zážitek, protože jsme mohli na 100 % využít všechny možnosti, které summitu nabízí. Ze summity odjela celá srbská delegace nadšena a natěšena na další přípravné setkání, jež se uskuteční 20. listopadu.
V následujících řádcích vám lehce přiblížím průběh celého dne, ale také aktivity, kterým se věnovali srbští delegáti.
Jestli se někdo domnívá, že je summit jen o přednáškách a jednáních, tak se velice mýlí. Summit je o dlouhých přípravách, psaní stanovisek, a především o ranním vstávání, které je zvláště nepříjemné. Náš první summití den započal v šest hodin ráno, kdy jsme společně usedli do vlaku, který měl namířeno na pražské Hlavní nádraží. Po příjezdu jsme se propletli několika uličkami a stanuli před ohromující budovou VŠE. Všudypřítomný mumraj lidí v oblecích znamenal jediné – jsme správně! Po registraci se nám konečně otevřely dveře do velkého sálu, v němž probíhal úvodní proslov a přivítání. Program zahájila hlavní koordinátorka - Lucie Vodvářková. Následoval ředitel organizace Člověk v tísni – Šimon Pánek, který se ve svém projevu věnoval sociálním rozdílům, potřebám solidarity, vzájemné spolupráci zemí, sdílení demokratických hodnot, zastavení šíření totalitářství, nebo několika sociálně – ekonomickým predikcím budoucnosti. Po panu Pánkovi přišel Matěj Frouz – zástupce hlavní koordinátorky, který se zaměřil na historii summitu, jeho významu a hodnotám. Skvělá věta, která při jeho vystoupení zazněla, byla: „Summitu je unikátní tím, že je jedinečný“, s čímž musíme všichni jedině souhlasit. Jako poslední předstoupila Tereza Jedličková s organizačními záležitostmi. Jakmile skončila úvodní část, přesunuli se delegace dle svých zastupovaných zemí na tematické přednášky, které se určitým způsobem týkaly jejich států. My, jakožto Srbsko, jsme navštívili přednášku, jež nesla název – Sovětský a postsovětský prostor. Tuto přednášku vedl doktor Karel Svoboda. Doktor Svoboda nás seznámil s vývojem a formováním území dnešního Ruska, Balkánu, Kavkazska a střední Asie v průběhu nadvlády SSSR.
Po obědové pauze se všechny delegace rozdělily a delegáti se samostatně odebrali do přednáškových sálů, kde na ně čekala orgánová jednání. Nyní se ještě krátce pověnuji každému delegátovi, a tomu, čím se při orgánové části zabýval.
Matouš Pinc je zástupcem Srbska ve výboru SOCHUM (Sociální, humanitární a kulturní výbor), ten svou orgánovou část popsal takto: „Jednání Sochumu pro našeho delegáta Matouše Pince začalo poněkud pochybně. Dorazil do místnosti jako jeden z posledních a netušil, kam se má posadit. Nakonec se ukázalo, že Srbsko se nacházelo mezi Běloruskem a Pobřežím slonoviny (geografické nepřesnosti ho v tu chvíli poněkud zmátly) a musel se prodrat celou řadou až úplně doprostřed. Hlavním tématem celého jednání bylo představení orgánu SOCHUM jako takového, pomocí prezentace plné memes, které odlehčili atmosféru a pomohli zklidnit mé počáteční zmatení. Dále se probíraly body, o kterých se bude v SOCHUMu během následujících konferencích jednat. Ve zbytku času jsme se soustředili na problematiku diskriminace žen a její relevantnost, která je dá se říci, celosvětová. V těchto i spoustě dalších směrech pro mě byl tento workshop i Summit jako takový velice přínosný a už se nemohu dočkat dalšího setkání.“
Nela Karlová, která naši delegaci reprezentuje ve WHO (Světová zdravotnická organizace), měla též velice nabitý program. Zúčastnila se tréninkové hry, při níž v různých disciplínách procvičovala a zdokonalovala své soft skills – mluvený projev, reakce na cizí názory atd. V jejím orgánu dále probíhalo simulované jednání s pandemickou tematikou, v němž každý z delegátů zastával pozici ministra a prosazoval názor, který dle něj, situaci vyřeší. Nela získala post ministryně financí, což je lehce úsměvné, protože Nela nenabývá přesvědčení, že by se ve finančním prostředí orientovala, avšak svůj úkol splnila na výbornou a odnesla si krom skvělého zážitku i mnoho zkušeností, jež v budoucnu dozajista využije.
Trojici uzavírá Matouš Mlčkovský s působením v UNODC (Úřad OSN pro drogy a kriminalitu), který se sobotu zabýval Fischeries crime (nelegálním rybařením). Fischeries crime je nadnárodní organizovaný zločin, při němž dochází pod záminkou rybolovu k pašování drog a nelegálního zboží v oceánském a mořském prostoru. Tímto tématem se UNODC bude zabývat i během 2. přípravného setkání. Krom rybaření si pro nás předsednictvo přichystalo i různé doplňkové aktivity, mezi něž patřil i mnou oblíbený (půl)minutový valčík. (Půl)minutový valčík je řečnická „hra“, v níž vám vylosují téma, na které musíte 30 – 60 vteřin hovořit. Jedná se pouze o tréninkovou aktivitu, která nemá formální charakter, takže se mezi tematickými okruhy objevily i skvostní otázky typu: Jsou lepší koťátka, nebo štěňátka?, Je ananas na pizze legitimní záležitostí? nebo (můj okruh) Měl by se dostat dům Tomia Okamuri na seznam světového dědictví UNESCO?
Sobotní workshop se velice vyvedl a celá srbská delegace ho zhodnotila na výbornou. Všichni se již těšíme na 20. listopad a na to, co si pro nás přípravné týmy nachystají. Děkujeme celému organizačnímu týmu a předsednictvům našich výborů za skvěle odvedenou práci. Brzy se vám zase ozveme!
Jak jsme se dostali na summit (1)