The Way We Were

Nejdříve jsem chtěl někoho vyzvat, aby nás svými vzpomínkami provedl celou historií třídy 4.A (2019-2023), nakonec jsem se rozhodl, že se toho ujmu sám.

Od září 2019 třídu 1.A, jejíž třídní učitelkou se stala Mgr. Petra Kramperová, jsem učil na informatiku a bral jsem ji jako menší klidnou třídu, jakých jsem za téměř 40 let učil povícero. Že bych se měl stát jejich třídním, to mě ani trochu nenapadlo. První akcí mimo školu, kde jsem se svými žáky poprvé setkal, byla exkurze do Záchranné stanice živočichů Makov a na rozhlednu Járník. Tam bylo žáků z různých tříd mnoho a dnes si zpětně "ty mé" nevybavuji a jejich tehdejší přítomnost si uvědomuji jen z fotografií.

Moje budoucí třída mi padla do oka při cestě do Českých Budějovic na akci katedry geografie PF JČU zaměřenou na geoinformatiku, kterou podnikla společně s tehdejší tercicí, tedy se svou sesterskou třídou, pod vedením Mgr. Lenky Dvořákové. Všichni mi přišli velice fajn a celá akce se tehdy moc líbila.

Další "zastávkou" na cestě k mému budoucímu třidnictví byla nezapomenutelná vánoční akademie školy v roce 2019. Vystoupení prváků s kusem Divadla Járy Cimermana Dobytí severního pólu mělo velký tehdy velký ohlas.

Začátkem roku 2020 třídy prvního ročníku SŠ ještě absolvovaly lyžařský kurs, avšak na začátku jarních prázdnin opravdu nemohly tušit, že své lavice opustí s kratšími přestávkami na více než rok. Když se žáci dozvěděli, že z důvodu pandemie covid-19 je přerušena výuka ve škole, předpokladali, že je to jen na pár týdnů. Do školy se mohli vrátit až v závěru školního roku. Poslední den školního roku 2019/2020 zachycuje poslední fotografie za první ročník. Výuka pak pokračovala ještě v září školního roku 2020/21, pak byla opět přerušena a žáci se vždy vraceli do školy vždy jen na pár dní či týdnů a to až téměř do závěru onoho školního roku.

Tato skutečnost zapříčinila, že z druhého ročníku má třída jen pár fotek. Ty, které zde můžete vidět, všechny vznikly až poslední školní den, kdy se třída loučila se svou třídní učitelkou.

Stát se novým třídním učitelem jsem dostal tu čest já, protože jsem však třídním jen na dva roky, jsem vlastně "třídní na půl úvazku".

Druhá polovina studia mé třídy již probíhala ve školních lavicích. Žáci třídy si užili exkurzi do Máchova kraje, pořadatelství na burzách škol i dnech otevřených dveří naší školy, vánočního sportovního turnaje, sportovního kurzu a dalších akcí, které přináší "normální" školní rok. Trochu mě mrzí, že jsem měl možnost se zúčastnit jen některých z nich.

Začátek posledního školního roku byl trochu netradiční v tom, že žáci, když v dově covidu určovali termín muturitního plesu, v obavách z možného omezování kulturních akcí v chladných měsích roku z důvodu pandemie této nemoci naplánovali svůj maturák už na konec září. Obavy se nakonec neštěstí nepotvrdily a ples se i přes netrdiční termín velice vydařil. Přípravy na něj probíhaly již ve 3. ročníku a vyvrcholily v září 2022. Šťastným nápadem třídní učitelky sexty Mgr. Jany Plavcové se podořilo spojit finální přípravy na ples s akcí EVVO, takže žáci si vše potřebné pro ples stačili nacvičit a doladit za jedno pozdní odpoledne a večer v kempu, přitom se mohli podrobně seznámit s historií i současností Bechyně, pro nás nedalekého lázeňského města s mnoho přírodními krásami a s množstvím památek.

Pak už to šlo ráz na ráz až do dnešních dnů. Týdny a měsíce byly vyplněny především přípravou na maturitu, jejíž zkoušky čekají na maturanty v dubnu a květnu 2023. Jsem si vědom, že mé ohlížení se je poněkud předčasné, finále studia je teprve před námi. Ostatně i název tohoto příspěvku je spiše pro budoucnost než pro současnost. Označením The Way We Were, kterým jsme chtěli sdělit: "takoví jsme byli (ale již nejsme)", není úplně správné, my takoví ještě stále jsme a ještě nějakou dobu budeme.

Mně nezbývá nic jiného než popřát všem našim maturantům úspěšný závěr studia a šťastný vstup do nové životní etapy, ve které se titulek článku již zcela naplní.