Zpátky ve škole

Situace okolo koronaviru a s ní související zákaz kontaktní výuky na školách znamená především domácí vzdělávání žáků a studentů. Věřím, že pro mnohé učitele a rodiče to představuje mnohem víc práce a je očividné, že distanční forma přinesla řadu problémů. Její zvládnutí je hodně o sebedisciplíně. Nejvíce vytrvalý a trpělivý by měl být náš maturitní ročník. Jsme si vědomi toho, že učitelé pro nás dělali a stále dělají maximum i v této nelehké době.

Během jarních prázdnin se vyhlásil nouzový stav. Pro nás to znamenalo, že nadcházející týdny se do školy už nevrátíme. Výuka musela samozřejmě pokračovat, a proto jsme plnili úkoly, které nám byly od učitelů zasílány prostřednictvím emailů. Ke konci dubna jsme postupně dokončovali práce k našim nematuritním předmětům a mohli jsme se soustředit hlavně na ty maturitní. Přesto, že to nebylo povinné, jsme i po uzavření klasifikace měli možnosti online konzultací a začátkem tohoto týdne i klasickou kontaktní výuku ve škole.

Změny, nejistota, nepřirozený konec školy, co, kdy a jak bude. I takhle můžeme popsat závěr našeho středoškolského studia. Spousta lidí nad tím mávne rukou a řekne, že to tak prostě je, nikdo z nás si to nevybral a musíme to přijmout. Je to realita, ale tady nejde pouze o maturitu. Plánů bylo dost. Od společného ujasňování a opakování, přes poslední zvonění, pasování budoucích maturantů, až po zakončení školního roku a rozloučení se. Mnozí z nás měli smluvené přípravné kurzy na vysoké školy a srovnávací testy. Nejvíce čelíme obavám z přijímacích zkoušek, které se kvůli zkrácenému období kryjí se zkouškou maturitní.

Teď záleží na nás, jak se k tomu postavíme. Budeme doufat, že je v našich silách připravit se na první velkou zkoušku dospělosti a vysněnou vysokou školu, kterou chceme poté studovat.

Tak nám tedy v nadcházejících týdnech držte pěsti!