Barbora Fořtová: Architektura mi přijde jako ideální kombinace techniky a kreativity

Již jsme zde publikovali několik profilů našich žáků a absolventů, kteří dosahují pozoruhodných výsledků v některém z oborů lidské činnosti. Tento profil bude tak trochu jiný, bude o naší studentce maturitního ročníku, kterou jsem si (samozřejmě s jistou nadsázkou) dovolil označit jako tém titěř "renesančního" člověka. Že nejsem daleko od pravdivosti tohoto tvrzení, si dovolím doložit dlouhým výčtem toho, v čem naši školu Barbora Fořtová se svým typickým, prakticky neustálým lehkým úsměvem reprezentovala: soutěže v matematice a fyzice, konverzační soutěže v angličtině a němčině, Přírodovědný klokan, Bobřík informatiky, pIšQworky i soutěže v atletice.

Prostě Bára ovládá mnohé, maticovým vzorcem v tabulkovém procesoru počínaje a výrazovým tancem konče.

Bára v letošním školním roce navštěvuje sextu a v současné době se připravuje k maturitě. Po ní by ráda pokračovala ve studiu na vysoké škole. Pro kterou se rozhodla a který obor si vybrala, mj. prozradí v našem rozhovoru, pro který si spolu se mnou (JŠ) připravila otázky i její spolužačka Adéla Vohradníková (AV).

Rozhovor vznikal v dubnu 2020.

AV: Bylo pro tebe vybírání vysoké školy náročné rozhodnutí? Podle čeho ses rozhodla právě pro tuto školu?

Já si ani nevzpomínám, jak jsem na to přišla. Pravděpodobně se mě ptal někdo na nějaké rodinné sešlosti, tak jsem plácla "architektura" a bylo to. Pak, když jsem nad tím více přemýšlela, mi to přišlo jako ideální kombinace techniky a kreativity, kterou jsem hledala. Pro tuhle školu, ČVUT, jsem se finálně rozhodla po absolvování několikadenní stáže, která předčila má očekávání. Ale kdo ví, třeba budu za rok nadávat, co jsem si to vymyslela.

JŠ: Některé studentky gymnázia před maturitou jsou zaměřeny humanitně, ty, co tíhnou k přírodním vědám, inklinují spíše k chemii a biologii než k matematice či fyzice. Učil jsem i žákyně, které se nikterak neprofilovaly a zvládaly výborně všechny předměty. Jak ty to vidíš? Kam sebe zařazuješ ty?

Jako svoje maturitní předměty jsem si zvolila matematiku, fyziku a angličtinu, protože k nim mám asi nejblíže. Neřekla bych ale, že jsou důležitější než jiné. Takovým mým cílem je mít dostatečné znalosti v různých oblastech k tomu, abych se dokázala zorientovat ve světovém dění a abych nebyla za hlupáka ve společnosti. Zároveň si ale uvědomuji, že toho spoustu nevím a učit se budu celý život.

AV: Jakožto letošní maturant a zároveň taneční lektorka jaký je tvůj recept, aby si všechno zvládla a nezbláznila se?

Asi je na to jednoduchá odpověď – mě to všechno baví. Ve škole jsem měla možnost si navolit předměty podle svého, mám jich tak méně, ale o to více do hloubky se o ně můžu zajímat. Zároveň mám pocit, že jsem tím pádem získala i více času. Co se týče skloubení lektorování a školy – snažím se si práci co nejlépe rozložit, aby se mi nehromadila. Občas to vyjde lépe, občas hůře, ale vždycky to nějak dopadne. Hlavní je se tím přehnaně nestresovat.

JŠ: Dříve jsem si myslel, že své pohybové aktivity bereš spíše jako relaxační a rekreační. Nyní soudím podle toho, co na tebe Adéla ve své otázce prozradila, že možná máš i v této oblasti nějaké plány. Máš nějakou představu, co dál? Chceš se těmto svým aktivitám věnovat víc i po maturitě?

To je otázka, na kterou sama nemám odpověď. Tanec je hrozně komplexní, má spousta forem a možností, jak se mu dá věnovat. Ať už je to "jen" jako tanečník, nebo choreograf, tvůrce různých show a divadelních představení, učitel, pořadatel různých akcí aj., je toho ještě spousta a já sama nevím, jak skončím. Co ale vím jistě, že na sobě chci ještě hodně pracovat. Baví mě to čím dál tím víc a čím dál tím víc mi tanec přináší, takže se ho neplánuji v nejbližší době vzdát.  

JŠ: Šest let je dlouhá doba a za ty společné roky vznikají přátelství, která pak přežívají dlouhou dobu. Jedna studentka mi časem řekla, že některá přátelství z prvních let víceletého gymnázia se časem vytratila a uvolnila místo jiným přátelským vztahům mezi spolužáky. Jak ty to vidíš? 

Na tuto otázku asi úplně nemám odpověď – co se má stát, stane se. Ale v mém případě to spíš bylo tak, že se ta přátelství vyvíjí a stále trvají.

JŠ: Máš mezi svými přáteli spíše spolužáky nebo máš kamarády především odjinud? Máš ze školy nějaký přátelský vztah, na kterém ti hodně záleží a který bys si ráda dlouho udržela?

Na každém přátelském vztahu, který teď mám, mi hodně záleží. Mám přátelé, se kterými se za normálních okolností vídám denně, s některými se vídám méně, protože třeba studují v jiném městě, s některými se vidím párkrát do roka, protože žijí v jiné zemi, nicméně na tom tolik nezáleží. Důležité je, že se chceme vidět a že spolu plánujeme různé akce, výlety a podobně.

AV: Který zážitek ti utkvěl nejvíce v paměti za těch 6 let na gymnáziu?

Nejraději asi vzpomínám na lyžák v prváku. Byla to první společná akce nás (sexty) a 4.A, kde jsme se sblížili a máme z ní spoustu vzpomínek. Určitě tomu přidává i to, že nám vyšlo počasí a celý ten týden proběhl, až na pár zádrhelů, hladce.

K obrázkům: 

• Dva obrázky jsou z výletu, který Bára podnikla se svými přáteli do Amsterodamu na jaře 2019.
• Na maturitním plese s přáteli v Praze
• Bára s částí lektorského týmu na teambuildingu v Českém Krumlově o Velikonocích 2019. 
• Jednodenní lyžařský kurz na Hinterstoderu se spolužáky loni v březnu 2019.
• Choreografie taneční skupiny EFK s názvem “Communication” (2019)
• Bára na školní chodbě, kde ji fotil autor tohoto příspěvku.

Báro, děkujeme za rozhovor, přejeme ti úspěšnou maturitu, úspěšné studium na VŠ a aby ti tvé četné aktivity přinášely vždy radost a pocit uspokojení.