Lyžařský kurz z pohledu Kateřiny Kdolské z 3.A (3)

Dokončení miniseriálu věnovanému ohlédnutí Kateřiny Kdolské (3.A) za letošním lyžařským kurzem. V předchozí části jsme účastníky kurzu opustili v úterý v poledne.

Druhý díl

Odpoledne jsme měli volné. Většina tento čas využila k oslavám narozenin jednoho z účastníků. Já jelikož kurz pouze doplňuji, zbytek mé třídy se normálně učí, jsem tento čas využila na doplnění alespoň některých poznámek a završila krátkou procházkou po okolí.

Dny pátý a šestý - středa a čvrtek

Středa i čtvrtek byly ve znamení sjezdového lyžování.

Den sedmý - pátek

V pátek nastal den D, celodenní výlet na běžkách. Rozdělili jsme se na dvě družstva. Družstvo K (družstvo pana učitele Dvořáka a paní učitelky Španvirtové) vyrazilo na podobnou trasu jako my v neděli dopoledne. Celkově jejich trasa měřila něco málo přes 12 km, a tak se za příznivého počasí a v brzkých odpoledních hodinách vrátili zpátky na Slovanku. Toto se o našem výletě říct nedá.

My jsme se pod vedením pana ředitele a paní učitelky Plavcové vydali přes Liščí horu na chatu Výrovku a nakonec se našim cílem stala Luční bouda. 

Na začátku nás čekalo několika kilometrové stoupání. Počasí, až na nepříjemný vítr, nám zatím přálo. Po hodině a půl jsme stáli na vrcholu Liščí hory. 

Některým během výšlapu mírně docházela trpělivost.

Poté jsme přejížděli po hřebenech Liščí hory, čekal nás poněkud nepříjemný sjezd, během něhož se začalo počasí lehce zhoršovat. Kraj pohltila hustá mlha. 

Náš výlet tedy pokračoval v husté mlze směrem na Výrovku. Mlha pohltila doteďka občas svítící sluníčko a tak nám začala být dost velká zima. A proto jsme se asi na půl hodiny zastavili na Výrovce, aby jsme alespoň trochu rozmrzli. 

Naši vedoucí zde usoudili, že počasí není až tak nepříznivé, tudíž budeme pokračovat dále na Luční boudu. Luční bouda se nachází v nadmořské výšce 1 410 m, tudíž je nejvýše položenou horskou chatou v České republice. A cesta tam byla poměrně drsná. Opět jsme museli zdolat prudký výšlap a pak sjezd dolů. Tento asi hodinový úsek byl pro mě docela náročný. Přes mlhu jsem viděla tak maximálně na 5 metrů před sebe, tudíž jsem dost často kolem sebe nikoho neviděla a připadala jsem si ztracená. Cesta vedla po otevřených stráních, kde vítr dosahoval velkých nárazů. Navíc jsem si všimla prudkého srázu nedaleko ode mě. Poté nás čekal sjezd, který byl v tomto počasí také velmi zajímavý. A pak jsme konečně, mírně omrzlí, dorazili na Luční boudu. 

Zde jsme se asi na hodinu zastavili a občerstvili se. Ceny zde byly dosti dechberoucí, ale naopak co musím vyzvednout, byl zde velice moderní a rychlý způsob objednání jídla. 

Potom co jsme roztáli, jsme se vydali na cestu zpět. Kvůli stále nepříznivému počasí jsme během pěti minut venku znovu zamrzli. Z časového hlediska jsme nakonec zvolili  stejnou cestu zpátky. 

Nakonec náš výlet měřil necelých 21 km.

Večer nás čekalo zhodnocení kurzu. Kde se mimo jiné i vyhodnocoval týdenní úklid pokojů. Každé ráno ve tři čtvrtě na osm jeden z kantorů navštívil naše doupě, na jehož úklidu jsme pracovaly už od brzkých ranních hodin. Za tento výkon nás čekala odměna v podobě vítězství a mléčné čokolády Orion. A my jsme se odměnily, jako vlastně skoro každý večer, horkými malinami.

Pak už následovalo jenom balení.

Den osmý - sobota

V sobotu už jenom odjezd domů, který se obešel bez komplikací. A tak horalové okolo půl třetí přistáli v Milevsku.

Shrnutí 

Na závěr bych už jenom dodala, že si moc vážím možnosti se na tento kurz podívat. Toto místo jsem si opravdu oblíbila. Je o nás vždy dobře postaráno. Věřím, že se sem opět někdy podívám. 

Tři fotografie jsem si zapůjčila ze školního Facebooku, pár od mých skvělých spolužaček a jinak vlastní tvorba.

První díl

Druhý díl

Kateřina Kdolská (3.A)