Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
31 1
Měsíční plán akcí: září 2020
MŠMT - novinky pro šk.r. 2020/21 - změny v maturitní zkoušce
2 3 4 5 6
7 8 9 10
Povinnost nošení roušek ve školách
11 12 13
14 15 16 17 18
Povinnost nošení roušek i v učebnách
19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30
Aktualizace školních stránek v září 2020
Přihlašování do soutěže Logická olympiáda 2020
1 2 3 4
Drobečková navigace

Hlavní strana > Aktuality > Martin Strouhal: výsledky naší školní práce byly přetaveny v celkem čtyři knihy

Martin Strouhal: výsledky naší školní práce byly přetaveny v celkem čtyři knihy



Datum konání:
17.12.2019

V úterý 17. prosince 2019 proběhne křest knihy Jan Jeřábek věčně usměvavý nebeský jezdec, která je výsledkem více jak třicetileté záliby autora Martina Strouhala. Ne všichni však vědí, že základem této knihy je práce  pro Středoškolskou odbornou činnost, která vznikla v naší škole. Obrátil jsem se jakožto bývalý učitel na svého bývalého žáka Martina, který je nejen autorem  knihy  a i  spoluautorem  sočky, se žádostí o rozhovor. Měl jsem koncem 80. let 20. století, kdy práce ve škole vznikala  a posléze prošla školním, okresním i krajským kolem, vše toto pravda trochu zpovzdálí sledovat. Oceňoval jsem tehdy Martinovo zaujetí pro jeho práci i jeho znalosti o RAF a o našich letcích v Anglii, kterých tehdy ve velmi krátké době nabyl. Od té doby se s Martinem čas od času při různých příležitostech setkávám a náš hovor se občas stočí i na jeho zájem o historii vojenského letectví.    

Martin Strouhal JŠ: Martine, vím, že podkladem vaší knihy byla práce pro Středoškolskou odbornou činnost (SOČ), kterou jste napsali společně s Petrem Cetlovským v posledních letech před revolucí 1989. Můžeš nám vaši sočku přiblížit? 

Maturitní fotoS Petrem Cetlovským jsme vypracovali v roce 1988 až 1989 práci v rámci Středoškolské odborné činnosti s názvem "Letci Jan Jeřábek, Jiří Mareš, Karel Papoušek a Bohumil Šíma v boji proti fašismu. Tedy název zcela poplatný době svého vzniku. Vzpomínám si, že jsme několikrát cestovali do Prahy, mluvili jsme s několika v té době ještě žijícími letci RAF (Royal Air Force Britské královské letectvo). Kontaktovali jsem zejména tehdy začínajícího leteckého historika Jiřího Rajlicha. S tím jsme se osobně sešli. Podařila se nám objevit pozůstalost Jana Jeřábka. Sehnali jsme další podrobnosti i o Bohumilu Šímovi, Jiřím Marešovi a Karlu Papouškovi. Samozřejmě informace jsme čerpali i z archívu. S odstupem doby zjišťuji, že jsme se práci věnovali poměrně dost. A co víc, prakticky jsme o těchto letcích zjišťovali informace jako první.
 
JŠ: Pamatuji se, že na na naší škole v době předrevoluční vzniklo několik pozoruhodných prací o našem regionu, protože však témata dle představ tehdejších mocných nebyla ideologicky vhodná, vraceli se studenti z přehlídek SOČ rozčarováni, že přednost dostaly práce o obecných již mnohokrát zpracovaných tématech, které však vládnoucí KSČ vyhovovala více. Jaké jste měli vy své zkušenosti?
 
Kluci z 1.B (1985 - 1989)Naše práce byla velmi pozitivně hodnocena že strany pracovníka píseckého muzea pana Zdeňka Jíši. Vzpomínám si, že ji už na okresním kole velmi kladně hodnotil. Okresní kolo jsme s touto práci vyhráli. Na krajském kole však práce hodnocena nebyla dobře. Podle vzpomínek Petra Cetlovskeho ji hodnotil oddaný člen KSČ. Ten měl výslovně říci, že téma letců RAF není zajímavé. Měli jsme prý zvolit téma letců a bojovníků na východní frontě.
 
JŠ: Martine, v čem vidíte hlavní přínos vaší práce a co dala vám. Je však také třeba se zmínit o Petrovi jakožto spolautorovi. Také se  stále zajímá o historii letectví?
 
Co já osobně považuji za největší přínos této práce je to, že dala základ knihy vydané v roce 1992 Zdeňkem Jíšou pod názvem Letci Písecka na bojištích 2. světové války. Je to tedy první kniha, kde máme s Petrem Cetlovským autorský podíl. Tato kniha jako úplně první uceleně zmapovala osudy letců z regionu. V rámci objektivity je nutné poznamenat, že ne všichni letci z daného regionu jsou zde uvedeni. Snažím se tedy osudy dále upřesňovat a už jsem zejména na stránkách Milevských novin publikoval osudy několika z nich. Jedná se především o Miroslava Kopeckého, rodáka z Hrejkovic, Jana Jelinka rodáka ze Sepekova a Karla Burdu rodáka z Milevska. Petr Cetlovský se po svých vysokoškolských studií už o osudy letců tolik nezajímal. Pro mne to je celoživotní koníček.
 
JŠ: Můžete trochu rozvést, čemu v této oblasti jste se věnoval dál? 
 
PozvánkaStále jsem se zajímal o doplnění informací k jednotlivým letcům z regionu. Velmi jsem byl potěšen, když mne oslovil ředitel milevského muzea Vladimir Šindelář. Uvedl, že má v úmyslu publikovat knihu. Byl totiž nalezen deník, který si psal Bohumil Šíma. Doplnil jsem do knihy osudy Bohumila Šímy, osudy jeho spolubojovníků a napsal jsem stručnou historii působení našich letců RAF. V roce 2015 vyšla kniha s názvem: "Válečný deník Bohumila Šímy" . Je to tedy další kniha, která přímo navazuje na naší středoškolskou práci. Třetí kniha, na které mám autorský podíl je kniha Moje Milevsko. Zde jsem psal pouze část věnovanou Janu Jeřábkovi. V tomto roce 2019 má uvedený muž 100 výročí narození. U této příležitosti byla v milevském muzeu připravena výstava. A povedlo se mi připravit k vydání v pořadí čtvrtou knihu pod názvem "Jan Jeřábek věcně usměvavý nebeský jezdec". Zde jsem veden jako samostatný autor. Ale bez pomoci pracovníků milevského muzea, zejména Vladimíra Šindeláře by vůbec tato kniha nevznikla. Nemám být neskromný, ale byl to můj nápad. Tedy jak uspořádání výstavy, tak zejména kniha. Po 30 letech se mi podařilo znovuobjevit pozůstalost po Janu Jeřábkovi. Obsahuje zejména unikátní fotoalbum, kde jsou fotografie od jeho narození až po fotografií tehdejší podoby jeho hrobu ve Francii. Dále obsahuje řadu písemných materiálu a dvě vyznamenání, která Jan Jeřábek obdržel. Oba bohužel posmrtně. Prvním z nich je Československý válečný kříž 1939. To nepovažuji za unikát. Co však unikátem (alespoň pro mne) je druhé vyznamenaní a to AFM (Air Force Medal) ve volném překladu Medaile letectva.  Je určena pouze poddůstojníkům za jejich nebojovou činnost. Jan Jeřábek ji obdržel ta svoji instruktorskou činnost v rámci RAF. Tato vyznamenání bylo uděleno pouhým třem čs. příslušníků RAF. Jsem rád, že celá pozůstalost Jana Jeřábka je v muzeu a bude sloužit dalším generacím. Ti kluci, kteří bojovali v řadách RAF a na které náš národ zejména v padesátých letech byl tak nepřátelský, si to zasluhují.  Nerad se vychvaluji, ale výsledky naší středoškolské práce byly tedy přetaveny v celkem čtyři knihy. To je i unikátní. A možná není všem dnům konec...
 
JŠ: Čtyři knihy! Tak to jsem tedy netušil. Co například, když není všem dnům konec?
 
Já mám v planu publikovat v budoucnu ještě osudy Jiřího Mareše, Karla Papouška, zmiňovaných Karla Burdy, Jana Jelínka, Miroslava Kopeckého, Josefa Němečka, rodáka z Dmýštic a Václava Pešičky pod pracovním názvem Sedm statečných letců z okolí Milevska.
 
JŠ: Trochu odbočím od vaší knihy. Co nám prozradíte o sobě?
 
Pokud se týká mne, příští rok slavím padesátiny... V roce 1989 jsem po maturitě na gymnáziu Milevsko krátce pracoval jako pomocný dělník u tehdejších Technických služeb. Byla to pro mne další škola, tentokrát života. v  říjnu 1989 jsem byl povolán na náhradní vojenskou službu k Vojsku ministerstva vnitra ve Frýdku Místku. Od roku 1990 jsem ve služebním poměru policisty Policie ČR. Od roku 1991 jsem nastoupil k přímému výkonu služby kam jinam než na Obvodní oddělení v Milevsku. Už v srpnu 1991 jsem byl převeden do Prahy na výpomoc v rámci konání Všeobecné výstavy. V roce 1992 jsem byl na půl roku převelen na nově vzniklé Obvodní oddělení Mirovice. Až do srpna 2006 jsem působil jako řadový příslušník Obvodního oddělení Milevsko, naposledy jako zpracovatel převážně trestných činů. Od záři do listopadu 2006 jsem na vlastní žádost nastoupil byl na stáži u Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality v Písku. Od prosince 2006 až do 31. prosince 2015 jsem na tomto oddělení působil jako policista v operativní činnosti. V době působení v tomto útvaru jsem si doplnil bakalářské studium, kdy jsem v roce 2010 promoval na Vysoké škole evropských a regionálních studií České Budějovice, pobočka Příbram, v oboru Bezpečnostní činnost ve veřejné správě. V roce 2016 jsem se vrátil zpět do Milevska na Obvodní oddělení, kde působím jako zástupce vedoucího obvodního oddělení do současné doby. Co se týká osobního života: v roce 1993 jsem se oženil, s manželkou Marii jsme se přestěhovali do obce Chyšky. Máme zde rodinný dům, V roce 1997 se nám narodil syn Vít a v roce 2001 syn Václav. Oba kluci hrají aktivně florbal. Syn Vít je studentem vysoké školy v Českých Budějovicích. Syn Václav je studentem 4. ročníku Gymnázia Milevsko. Co se týká dalších mých zalib: na prvním místě volné chvíle s rodinou, výlety jako po ČR, pak dovolené v zahraničí. V poslední době velmi rád jezdím na kole. Jsem jednatel Sboru dobrovolných hasičů Chyšky, této činnosti věnují poměrně velkou část volného času...
 
JŠ: Děkuji za rozhovor. Jsem rád, že vaše středoškolská práce nezapadla a žije dál svůj život. Děkuji vám za záslužnou činnost připomínání odkazu těch, kteří se zasloužili o naši svobodu, vím, že je to stále těžší, ubývá těch, kteří vaše hrdiny osobně znali. Přeji vám hodně úspěchů v dalším vašem snažení a ještě hodně radostných chvil při objevování nových skutečností o našich letcích z období 2. světové války. 
 
    Životní záliba
 
K obrázkům:
1. Současné foto z dovolené na Krétě
2. Maturitní foto Martina Strouhala
3. Fotka chlapců z 1.B třídy gymnázia ve školním roce 1985/1986. Martin druhý vlevo nahoře a Petr je první vpravo nahoře.
4. Pozvánka na křest
5. Foto z webových stránek milevského muzea, je z vernisáže  výstavy věnované Janu Jeřábkovi dne 3. března 2019. Vpravo v uniformě RAF je Mgr. Filip Procházka, člen KVH  (Klubu vojenské historie) 276th Sgdn. (Reenacted) z.s.  Tuto uniformu hrdě nosí  na  akce, na kterých se podílí tento klub. Uniforma s označením hodnosti (na ruce) W/O (Warrant Officer - český ekvivalent nadpraporčík), na prsou označení AG a jedno křídlo znamená Air Gunnery - palubní střelec. Na rameni je jasně patrný nápis Czechoslovakia.