Lyžařský kurz z pohledu Kateřiny Kdolské ze 3.A (1)

Obdržel jsem velmi pěkný článek, který mi poslala Kateřina Kdolská ze 3.A. Vrací se v něm k letošnímu lyžařskému kurzu. Vzhledem k jeho rozsahu a potažmo k problémům s editací tak rozsáhlého dokumentu, jsem byl nucen jej rozdělit na více částí a udělat z něj tak "miniseriál".

Ve dnech 21.- 28. ledna 2023 jsem již podruhé měla možnost společně s pár jedinci ze sekundy, 2.A, 3.A a celými třídami primou a 1.A, zúčastnit se lyžařského kurzu v Krkonoších. Na naší škole je tento kurz povinný pro třídy primu a 1.A, jelikož v době kdy jsem já byla v prváku byl covid, nikdy jsem neměla možnost tento kurz navštívit “povinně” a vždy jsem tedy kurz “jenom” doplňovala. Tento článek jsem se rozhodla pojmout malinko jinak a popsat vám ho vlastníma očima a pro lepší představu doplňovat většinou vlastní fotodokumentací.

Naše škola už nějakou tu dobu pravidelně jezdí do Krkonoš, konkrétně na horskou chatu Slovanku do Černého dolu. Je zde moc milý personál, hlavně pan vedoucí, který se k nám celou dobu choval velmi přátelsky. Vynikající strava, vypíchnout musím meruňkové knedlíky, pro závidění přidávám i fotografii. 

Den první - sobota: Příjezd

Na kurz jsme odjížděli v sobotu časně ráno od naší školy. Kolem jedenácté hodiny jsme už byli v Černém dole. Kde se však objevily mírné komplikace. Náš autobus uvízl v kopci, něco málo přes kilometr před cílem, i přes velkou snahu učitelského sboru podsypat autobus štěrkem, se nám rozjet nepodařilo. Proto jsme si normálně asi 4 kilometry příjemný výšlap (místy se objevují poměrně dost prudké kopce) mírně prodloužili. Po příchodu nás ale čekalo velmi milé překvapení, jídlo. Zavazadla jsme dopravili na pokoj a vydali se na malou obchůzku okolí. Jelikož počasí tento den nebylo moc příznivé, tak jsme toho vlastně moc neviděli. 

Den druhý - neděle: Výlet na běžkách

Druhý den jsme se rozdělili do čtyřech družstev a každé družstvo se vydalo vlastní trasou na výlet na běžkách. Mé družstvo vedl pan ředitel Petr Barda a dopoledne jsme se vydali  na Černou horu. 

Na této fotce můžete vidět, že ani tento výlet na běžkách se klasicky neobešel bez místa pro odvážlivce a sebevrahy. Potom co jsem se asi po čtvrté, mírně pochroumaná, zvedala ze země, jsem to vzdala. Vzala běžky do ruky, jako nakonec všichni, a bavila se pády ostatních. Samozřejmě náš vedoucí je odvážný a zkušený a tento “mírný kopeček” sjel jen s mírnými škobrtnutími.

Tuto fotografii jsem pořídila, když už jsem se řítila na vrchol Černé hory. Je na ní v dálce vidět i Slovanka.

Pokračování